Setkání v Paříži v nás zanechalo víc otazníků, než když jsme přijeli. Byli jsme opět téměř na začátku. Nevěděli jsme, čím vším disponujeme, jak to ovládat a jak toho využít. Dohodli jsme se, že teď nějaká následující pravidelná setkání raději vynecháme. Musíme nejdřív zjistit, co se děje a dopřát myšlenkám chvíli klidu.
Od setkání uplynuly čtyři měsíce. Během té doby jsem měl snů pramálo, nejspíš je podvědomě blokuju. Zakázek od Spáče jsem měl také minimálně, řekl bych, že Dean mu naznačil, aby teď raději od větších akcí upustil.
Flákal jsem se. Peníze mi pomalu docházely a tak jsem začínal žít ze dne na den. “Zaskočit” si někam pro peníze jsem si teď moc netroufal, popravdě se mi ani příliš nechtělo. Až bude opravdu krize, možná to přehodnotím.
Jednou ráno mě navštívil Dea…
#povidka