Clona 1 – Nájezdník z Pustiny

Book Cover: Clona 1 - Nájezdník z Pustiny
Part of the Clona series:
  • Clona 1 - Nájezdník z Pustiny

Vítej v postkapitalismu. Letopočet se nyní počítá od Doby temna, po níž nepřišlo světlo zářných
zítřků, nýbrž Clona. A její světlo z vás udělá magora. Nebo génia. Je v tom rozdíl?

Přežít v Pustině, za hranicemi měst a megaměst, je těžké, ale komu vadí nepřetržité války
barbarských kmenů, nedostatek potravin i vody, může se zkusit probít a prostřílet. Členové Klanu o tom vědí svoje. Mají navíc víru v Rubínového boha, díky které mohou bojovat, i když jejich tělo mělo už dávno zemřít. Je v tom vážně jenom víra, nebo něco víc?

Ani v megaměstech však není život růžový jako světlo Clony. Synonymum nekontrolovatelné zkázy zní KiSMET. Záhadný virus, napadající přímo lidský organismus skrze informační technologie, se sice nešíří exponenciálně jako klasický počítačový virus, ale o to víc je pro lidskou společnost smrtící.

Říká se, že při pohledu do Clony zešílíš. Možná tě ale čekají jenom příliš kruté pravdy.

Publisher: Fantom Print
Genres:
Excerpt:

Otec klečel v obývacím pokoji a dávil na koberec. Ani si nestihl sundat svářečské brýle na gumě. Vydával u toho tak hlasité zvuky, až jsem si myslel, že umírá. I když jsem ho nenáviděl, stejně jsem měl o něj strach. Sám jsem nevěděl proč a nesnášel se za to. Zvratky pleskaly o zem, měly stejnou barvu jako koberec, který jako by byl k tomu účelu přímo předurčen.

Otec se svezl na zem a neobratně si stáhl brýle z hlavy. Měl žlutá bělma, ve světle svící vypadal jako Pekelný démon z knih, ze kterých jsme se učili. Maminka mě odstrčila a přiklekla k němu, aby mu podržela vlasy a otřela z vousů kousíčky houbového chleba, který upekla k snídani.

READ MORE

V takových situacích jsem se mohl bezpečně přiblížit, protože jsem věděl, že by neměl dostatek sil chytit mě a nařezat mi. Důvod k tomu nikdy nepotřeboval, jenom jistou ruku. Byl to skvělý pocit, cítit se na chvíli silnější než on. Kdybych ho nakopl, svezl by se na zem a už by nevstal. Nebo by se po mně ohnal, ale já si byl jistý, že bych stihl uskočit. A kopnout ho znovu.

Maminka se ho snažila vytáhnout na starou pružinovou pohovku, zatímco na mě křičela, abych jí s tím pomohl. Neposlechl jsem, protože ona mě nikdy nepotrestala. Bylo mi jí líto, ale mohla si za to sama. Nakonec to vzdala a nechala bezvládného otce ležet na zemi. Jemu to bylo ostatně jedno. Dokud v ruce svíral hranatou láhev s hnědou pálenkou, všechno ostatní mu bylo ukradené.

Dnes byl můj šťastný den. Matka jela s ostatními ženami nakupovat do města a já mohl jet s nimi. Obyčejně jezdila jedna z mých starších sester, ale já se u otce zapřísahal, že je to moje jediné přání k narozeninám a že zastanu dvakrát více práce u domu než obyčejně. Rychleji už jsem pracovat nedokázal, proto jsem to vynahradil vytrvalostí a dřel celou noc až do rána. Vysmýčil jsem celý dům, v ledové vodě odplísnil a vypral peřiny, pomohl matce s běžnými pracemi, venku umyl všechna auta. Obzvlášť jsem si dal práci s otcovou dodávkou, na kterou jsem jinak nesměl ani sáhnout. Dokonce jsem se pustil i do činností, ke kterým mě obyčejně nepustili, jako třeba sušení cukrového keře a úklid kotců pouštních lišek. Bylo jim potřeba vyčistit klece, vyměnit vodu a hlavně zkontrolovat, jestli si nepotrhaly pásky přes oči. Kdyby se moc dlouho dívaly k nebi, zešílely by. Tahle práce mi nevadila, rád jsem pozoroval ta roztomilá tělíčka s rezavou srstí a velkýma vyčnívajícíma ušima.

Udělal jsem chybu, že jsem ho vzbudil. Jenže jsem se nemohl dočkat. Podíval se na mě, jeho zamlžené oči mě s námahou zaměřily. Vstal, vzal mě kolem ramen v předstíraném přátelském gestu a pravil: „Nevzpomínam si, že sem ti něco slíbil. Ale nikam nepojedeš. To tě naučí, že pořádně makat se musí pořád, ne jenom když po někom něco chceš. Navíc, kdyby ti prokletý neznabozi viděli, jaký je můj syn slaboch, nic by nám neprodali. Chraň Bůh, vždyť by to tu vzali útokem!“ zasmál se. „Ne, ne, to i tvoje sestra má větší páru než ty, to přece víš.“

COLLAPSE
avatar
2000
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Radek
Radek

Četl jsem dvakrát. Pokaždé jedním dechem. Už se těším na pokračování.