Nájezdník z Pustiny
Říkají mi Duch pouště. Prvním v řadě těch, které jsem zabil, byl můj otec. Tak jsem se tenkrát dostal ke Klanu. Čert ví, kam vlastně odvedli malou Nikki. Společnost pořád potřebuje nějaké zvláštní jedince.
Co potřebuju já? Zjistit, odkud se na obloze vzala ta narudlá obludnost. Clona. Kdysi přikryla modré nebe, tak nastala Doba temna, která změnila Zemi k nepoznání. Tam, kde kdysi tekly řeky, zbyla jen vyschlá koryta. Kde bujela civilizace, zůstala města duchů. Lidi se chovali hůř než divá zvěř.
Jste-li slabí, morální nebo nenosíte brýle s UV-filtrem, máte jen malou šanci zestárnout. Narazíte-li na Klan beze jména, vaše vyhlídky na přežití se ještě zhorší. A pokud zjistíte, že ráno slunce nevyšlo a jediné, co vnímáte, je tma a chlad, jste nejspíš mrtví. To jste narazili na mě.
| Recenze čtenářů: |  |
Vtom se rozlétly dveře a zvenku k nám dolehl vzdálený křik a nářek. Prostor mezi veřejemi vyplnila široká postava. Byl to muž s pleší a dlouhými hustými vousy. Při pohledu na něj se mi jako první vybavil obrázek pračlověka z historických knih. Jenže to nebyl pračlověk - byl to válečník. Pod oprýskanou, ale kvalitní koženou vestou se mu rýsovala objemná neprůstřelná vesta se spoustou oblin a kapes naplněných zásobníky a náboji. Zpoza krku mu vystupovaly jílce dvou mečů. V ruce držel brokovnici. Nepodobala se té, jakou měl otec schovanou ve stodole. Byla mnohem masivnější, hlavně nebyly vedle sebe, ale nad sebou. K předpažbí měl lepicí páskou přilepené červené patrony se zlatým koncem. I když vypadal jako samotný Bůh války, zaujalo mě na něm něco jiného. Nenosil brýle. Každý venku musel nosit brýle s UV filtrem, to věděli všichni.
Otec se otočil a namířil revolver na něj.
Muž nás všechny obdařil lhostejným pohledem, pistole si nevšímal. V jeho očích bylo jen podivné, poklidné prázdno. V porovnání s ním působil můj otec směšně. Byl malý a měl malou zbraň. Třásla se mu ruka. Nikdy jsem ho neviděl se bát. Stiskl spoušť. Kohoutek cvakl, bubínek se protočil, ale nic víc se nestalo. Asi došly náboje.
Muž se stále tvářil nezúčastněně. To mu bylo jedno, jestli ho můj otec zastřelí? Přistoupil blíž a rychlým pohybem ho praštil pažbou brokovnice ze strany po hlavě. Otec padl jako podťatý. Podle té rány, kterou jsem viděl, mohl být klidně na místě mrtvý. Cizinec se rozhlédl, jeho mrtvé oči zavadily o Vivian, rozbitý stůl a plačící Nikki - proboha, už přestaň brečet! - až se zastavily u mě.
Nevím, co mě zasáhlo víc. Jestli ten příšerný strach z toho muže a jeho pozornosti, nebo to, co se odehrávalo za ním. Má vlastní matka, jediný člověk na světě, kterému na mně záleželo, se odplazila do chodby a zvedala se na nohy. Z úst jí tekla krev, oči plné děsu a šílenství upírala na válečníka. Pochopil jsem, že se rozhodla. Rozhodla se, že mne tu nechá. Strach ze smrti náhle přehlušila bolest. Bolest na hrudi, bolest duše. Já se taky bojím, matko! Ale tebe bych tu nikdy nenechal!
Ten velký muž na mne stále zíral. A viděl mi až žaludku.
Matka udělala krok. Parkety zaskřípaly.
Muž se děsivou rychlostí otočil a vypálil. Nikdy jsem neviděl někoho pohybovat se tak rychle. Ozvala se rána jako z děla, v uších mi zalehlo. Nemalá síla matku odmrštila a roztrhla na dvě půlky. V tom otřesném představení jsem viděl, jak se dva kusy těla nerozpadly jen proto, že byly stále spojeny páteří. To, co z ní zbylo, narazilo do almary a skácelo se v odporně nepřirozeném úhlu na vlastní nohy. Rudá krev zkropila květinovou tapetu, stékala po oválném zrcadle.
Muž si plynulým pohybem zasunul brokovnici do pouzdra na zádech. V jeho obličeji se neobjevila lítost, smutek ani rozčilení, jediná známka pohnutí nebo citu.
„Postav se,” přikázal. Ani jsem si neuvědomil, že se mi podlomila kolena.
Delší ukázka v pdf ke stažení.
COLLAPSE
Martin Bečvář z Pevnost.cz napsal:Nájezdník z Pustiny nabízí divokou postapokalyptickou jízdu odehrávající se ve dvou zcela odlišných světech. Od začátku je ovšem čtenářovi jasné, že se jednoho dne protnou a bude to hodně velkej mazec.
Děkuji redakci časopisu Pevnost za krásnou recenzi v srpnovém čísle!
Dočteno a další díl si určitě koupím! Jen si prosím v dalším vydání všude opravte „brute force attack“, brutal to fakt není 😉
No vidíte, kdybych se držel češtiny a „Útoku hrubou silou“, tak bych nechyboval ani v cizím výraze, ani bych nedostal od těch cizinců v hospodě 🙂
Právě jsem dočetl a klobouk dolů, není moc knížek, které bych hltal jako právě tu Vaši. Děkuji, fakt se Vám povedla!!!
Vyjadřuji vám upřímnou vděčnost, laskavý čtenáři.
Tomáše Sekerku jsme poznali na fesťáku Pevnostcon a rozhodli jsme se koupit jeho knihu. Musím říct, že mě udržela v napětí od začátku až do konce. A to bych řekla, že je to spíš klučičí styl. Za technologie, uvedené v knize palec nahoru. Těším se na pokračování
Jsem rád, že jsem vás poznal a že jste dali neznámé knize šanci. Dávat šance se asi vyplácí. Já tam dal šanci neznámé medovině ze stánku, a taky jsem nelitoval. Prolitoval jsem až celé další ráno, ale to už je o něčem jiném 🙂
Bezva, kdy se můžeme těšit na druhou část!?
Zvěsti říkají ještě tento rok, nebo únor roku příštího. Ale to víte, zvěsti jsou jako fámy – jen domněnky.
Super! Líbilo!
Já četl Super Libido! a hned mě napadlo, že mi Google na základě sesbíraných dat zobrazuje reklamu na afrodiziakální přípravek. Někdy je skvělé se mýlit, díky!
Četl jsem dvakrát. Pokaždé jedním dechem. Už se těším na pokračování.
Kvalitu knihy určuje její ohmatanost. Děkuji!