O mně

Pokud vám mé smýšlení nevoní, zacpěte si nos.

Jestliže prahnete po intimnějším pohledu na mou maličkost (to nevyznělo dobře), spíš než nudná fakta a seznamy (ne)úspěchů vám otevřu vstup do své šedé kůry mozkové. Ať si uděláte představu.

I když mě život a nutnost naučily předstírat opak, jsem, a vždycky jsem byl introvert. Nevím, jestli je to povahou nebo výchovou. Už od školy jsem byl vysokého vzrůstu, proto jsem byl hned vidět – a to hlavně ve chvílích, kdy jsem toužil splynout v davu (což bylo často). Raději pobývám v ústraní než ve středu pozornosti a možná i proto mám blíž k projevu psanému, než verbálnímu. Psané slovo má limity, které se dají pochopit a ovládnout, kdežto u verbálního projevu je v potaz brána i nonverbální komunikace.

Nebyl jsem jako ti, kteří už od pěti let přesně vědí, co jim vydělá na důchod, psát jsem začal až ve dvaceti. Kdybych začal dřív, kde bych teď mohl být, říkal jsem si kolikrát – ale lepší najít se pozdě, nežli později. Do té doby jsem nevěděl co se sebou (nebo věděl, ale už tenkrát mi něco napovídalo, že kariéra alkoholika nebude mít do budoucna potenciál), ale ihned, jak světlo světa spatřilo první odstavec mé první povídky, uvědomil jsem si, že jsem se do českého jazyka zamiloval, a že se v prozaickém textu skrývá smysl mého bezvýznamného (vysvětlím později) života.

Co jsem zmeškal, začal jsem rychle dohánět. Nebyl v tu dobu na webu bezplatný kurz či článek o tvůrčím psaní, který bych nepřečetl, ani titul v knihovně, který bych si nezapůjčil (bohužel jich tehdá tolik nebylo). Četl jsem, psal nebo se vzdělával každou volnou chvíli – ať už na záchodě, při obědě nebo ráno před prací. Co zdálo se zpočátku snadné, bylo náhle mnohem zapeklitější. Ale i nedostatek talentu se dá nahradit pílí, tvrdí někteří spisovatelé. Tuším, že právě Jack London prohlásil, že psaní je jen řemeslo. A právě tato slova pro mě byla největší motivací. Nadějí, že i pokud se přirozený talent neobjeví, nevynakládám svou energii nadarmo (nechme stranou to, jakým zdrojem vzdělání, zábavy a fantasie toto řemeslo je).

Některé návyky mi zůstaly dodnes, i když času jak kdyby bylo stále méně. A to nemluvím o té staré děvce, prokrastinaci.

Od dob začátků už uběhlo pár let a výsledky se pomalu ale jistě dostavují. Zatímco své prvotiny jsem nedokázal vnutit ani svým nejlepším přátelům, dnes mě těší pozitivní feedback čtenářů. A ten je pro mne, jako pro každého literáta, tou největší odměnou.

Jako mnoho mě podobných jsem byl i já uchvácen Kulhánkovou tvorbou, a to mě nikdy nepustilo. Na to jsem navázal Žambochem, Moudrým, Kopřivou, Kotletou, Neffem, Procházkou. Od každého z nich jsem si vzal něco, hodil to do kotle, povařil, promíchal, přidal něco z vlastní spíže a nyní servíruji produkt, který bych charakterizoval asi jako lehké, splatterem nadívané hard sci-fi, jemně kořeněné fantasy. Bohužel mi hlavní chod trvá ukuchtit dva roky, ale to se snad časem zlepší.

Pryč od jídla, nebo si poslintám klávesnici. Proč právě fantastika? Vždycky mě fascinoval vesmír a technologie. Kolik hodin jsme trávili filozofováním na téma nekonečný vesmír, relativní rychlost světla nebo existence mimozemských civilizací? Nepočítaně. A jako vždy jsme se nikam nedostali. Ale pokaždé to stojí za to, utéct z všedního, přízemního života, zaměřeného na slevy v Albertu a zkorumpované politiky a namísto povrchních problémů se na chvilku zamyslet nad tím, kde jsme se tu vzali a kam směřujeme.

A technologie? Neméně zajímavé téma. Pamatuji si ještě dobu, kdy jediný způsob, jak někoho kontaktovat, byl přijít za ním a zabušit na dveře (když nefungoval zvonek). Použít k tomu internet nebylo příliš efektivní – zdlouhavé loadování Windows 98, maximální rychlost stahování 7kb za vteřinu a modem, skučící jak mučené zvíře byl odstrašující dostatečně.

Rychlý vývoj posledních let nám mění svět před očima. Je to jistě fascinující, ale je to tak správné?

Zde naleznete velice zajímavé komentáře na podobné téma (článek: Dítě má běhat venku. Tak jaké programování?).

Mnozí si myslí, že ne. Myslí si, že překračujeme etické i morální hranice a že zapomínáme na staré hodnoty. Občas se ještě setkávám s negativními názory na smartphony a jiné masově rozšířené technologie. Svět není černobílý a negativní vlivy jako závislost či odloučení od reality jsou tématem aktuálním. Není snadné nalézt hranici. Do jaké míry je technologie přínosem? Do jaké míry je vhodné zasahovat a měnit přírodu? Je v pořádku zachránit život umělým orgánem? Zřejmě ano. Je v pořádku nasytit hladovějící geneticky upravenými rybami? Tam už tak jednoduchá odpověď nebude.

Evoluce do nás vložila strach z neznámého, z nového. Nic se ale nesmí přehánět. Skepticismus je na místě, pokud se za ním neschovává strach ze změny. Vývoj nelze zastavit a konzervatismus není řešení. Jestli nechceme stagnovat, jestli se nechceme uzavřít v bublině blaženosti (jako lidé ve městě Diaspar), jestli se má lidská rasa vyvíjet a expandovat, musí jednou překonat hranice vědy, přírody i vesmíru. Proto věřím tomu, že vývoj technologií by měl být prioritou a že jen progresivní přístup může zachránit lidstvo před sebezničením. Jsme přeci jen stále civilizací typu nula. (Chcete vědět víc?). Jenže s tím jde samozřejmě ruku v ruce i změna společnosti a změna celkově.

Kolikrát jsem se dozvěděl, že nějaký z mých knižních nápadů už vlastně existuje nebo dokonce existuje už dávno? Pokroky jsou činěny každý den, nové objevy kolikrát překonávají nejdivočejší vize. Je neskutečně obtížné odhadnout, jaké objevy změní svět za sto let. A proto je to tak fascinující. A proto zůstává tolik místa pro fantazii.

Kyborgové, létající auta, život na Marsu – kdo se tomu dnes ještě směje? Vždyť už jsme blízko.

Fandím kryptoměnám a Bitcoinu (i když ten později zůstane výjimečný pouze svým prvenstvím). Ne jen proto, že je to něco nového, ale proto, jak špatný je aktuální ekonomický model. (Chcete vědět víc?) – v tomto konspiračním dokumentu je hezky vysvětleno, jak se to s těmi papírovými penězi vlastně má (fajn, konspirační dokumenty nelze brát stoprocentně vážně – ale stejně tak je nelze stoprocentně zamítnout). Navíc korupce a bankroty celých států nejsou žádné konspirace, ale historický fakt.

Není už na čase zbavit se prostředníků (bank) a svoje peníze skutečně vlastnit? Platit elektronicky doopravdy, ale ne jenom jako? Pokud vás to zaujalo, doporučuji nastudovat kryptoměny IOTA a NANO. Protože to je technologie, která může změnit svět.

A když jsme u toho Zeitgeistu, nedá mi, abych se nezmínil o náboženství a mém pohledu na život po životě.

Náboženství je dokonalý systém, jak ovládat masy. A jak vydělat peníze. Jsem hrdý na Česko jako jednu z nejateističtějších zemí. Souhlasím s názory Dr. House a Billa Mahera – podle kterého je “náboženství porucha myšlení a brání lidem používat selský rozum.” (Chcete vědět víc?)

Dobře, to je náboženství, ale co víra? Dokážu se smířit s absencí bílého světla na konci tunelu? Na to tak jednoduchou odpověď nemám. Rozum mi říká, že nás po smrti nic nečeká. Zanikneme a nebudeme vnímat chlad, světlo, ani čas. Že je to nepředstavitelné? A je? Použiji pomůcku, kterou jsem použil v knize Clona: “Pamatujete si, jaké to bylo den předtím, než jste se narodili? Rok? A tisíc let? A milion? Asi chápete pointu. Nijaké. Neexistovali jsme, proto pro nás neexistoval ani čas. Pokud člověk tohle přijme, dokáže si představit, co po smrti bude. Nic.”

Sice je nekonečná temnota pro mě zatím jediným logickým vysvětlením, ale také vysvětlením poněkud depresivním.

Vám to děsivé nepřijde? Když se ptám lidí kolem sebe, odpovídají mi, že ne, nebo, že na to vůbec nemyslí. A tak je to asi správně. Člověk by zřejmě měl přemýšlet nad tím, kde vydělá peníze na dovolenou a co bude jíst k večeři a nezaobírat se věcmi, které nedokáže změnit. Mě to však nedá a občas se nad tím pozastavím. Dobrá, často. Naštěstí nepropadám depresím a absenci smyslu života a vyššího významu a absolutní marnost veškerého lidského konání beru s nadhledem.

A abych si ten nadhled dokázal udržet, rozhodl jsem se, že budu zcela nelogicky věřit v nějakou neidentifikovatelnou vyšší sílu, která mne po smrti provede dalším dobrodružstvím. Vzal jsem si něco z přednášek Davida Ickeho (Chcete vědět víc?) a přetvořil to do vlastní teorie (víry). Tu zde nebudu publikovat, je to jen má osobní berlička, o kterou je mi pohodlné se opírat. Teď možná čicháte závan pokrytectví a cítíte správně. Ale co, nejsme pokrytci všichni? Já si to alespoň dokáži přiznat.

A co to má společného s psaním? Jeden z mnoha důvodů, proč mě to tak baví: Něco po mně zůstane. Lidé se často ženou za prací a za penězi a potom zemřou a jejich odchodu si skoro nikdo nevšimne, nebo na ně rychle zapomene. Nenamlouvám si, že to u mě bude jinak, ale je to hezký pocit, vědět, že alespoň něco přetrvá. A to přesto že, když se to vezme do důsledku, nepřetrvá. Čas zabije všechno. Vzpomínky, knihy, civilizaci, planetu Zemi a nakonec i vesmír. Nic nemá cenu, a ve výsledku nezáleží na ničem z toho, co uděláme. Není žádný smysl života, protože všechno jednou skončí. Pokud bychom tomu plně uvěřili, uvědomili bychom si, že nezáleží ani na tom, jestli žijeme nebo se zabijeme, jestli zplodíme potomky, jestli se budeme mezi sebou vraždit nebo si navzájem pomáhat. Ale to už je na jedno bio až moc filosofie.

To, co se mi líbí na lidech je to, že i když tohle všechno vědí, dokáží pokrčit rameny a jít se večer opít do hospody.

Správný výklad toho všeho je asi ten,  že právě proto, že jsme jen tady a teď, musíme si život pořádně užít, konat dobro a být šťastní.

Své myšlenkové natřásání ukončím tím, jak se snažím žít já: Tak, abych ničeho nelitoval. Tohle motto bych doporučil hlavně bratrům introvertům. Mě mnohokrát pomohlo překonat strach v situacích, kdy by bylo jednodušší otočit se a vzdát.

Díky tomu, že jsem to neudělal, se mám tak, jak se mám a jsem s tím spokojený.

Na závěr bych rád něco řekl začínajícím spisovatelům. Psaní je osamělá, náročná, piplavá a mnohdy neuspokojivá práce, která vezme celé roky a nedá za to skoro nic. A víte, co? Stojí to za to.

9.7.2017


Zajímá vás něco? Napište.

Aktualizace:

15.09.2017 – Oženil jsem se. Svatební noviny zde. Pár fotek ze svatby zde.

11.10.2017 – Další dokument, který mě donutil nenávidět o trochu více: Válka, kterou nevidíte.

30.10.2017 – Navštívili jsme Tel Aviv, Jerusalem a Eilat v Izraeli.

30.09.2017 – Objevil jsem kryptoměny a stal se závislým 🙂 XMR, NANO, IOTA rulles!

12.09.2018 – Narodil se nám Vítek!

11.07.2019 – Odstranil jsem autorský Facebook. Kdo ví proč, ví, kdo neví, třeba jednou zjistí.

27.10.2019 – Očkování. Kontroverzní téma vyvolávající agresi a rychlé soudy. Pokud patříte mezi ty, kteří pevně hájí svůj názor, přesto studiu této problematiky nevěnovali ani hodinu času, doporučuji shlédnout toto a toto video. Nic není černobílé.