Jak by na těchto stránkách mohl chybět odkaz na knihy Kulhánkovy?
Fandům české sci-fi nemusím představovat, ale přesto…:
Jiří Kulhánek je v současné době nejprodávanější, nejčtenější a nejtajuplnější český autor sci-fi. Nerad poskytuje rozhovory, a když, tak neodpovídá zrovna konkrétně. Jeho život je proto zahalen mlhou tak hustou, že by se dala nejen krájet, ale i nakládat do zavařovaček. Příliš o něm neví ani jeho nejbližší přátelé a že jich mnoho nemá. JK je totiž introvert a záhadný muž, který se víc než s kýmkoliv jiným přátelí se Samotou. Více na: http://www.legie.info/autor/298-jiri-kulhanek/zakladni-info#zalozky
Styl psaní:
Hrdinové jeho knih mají mimořádné až nadlidské schopnosti (např. upíři, kyborgové, speciálně vycvičení bojovníci); obvykle jsou na počátku napadeni a stráví velkou část děje útěkem a skrýváním před masami „normálních“ nepřátel, jejichž nebezpečnost spočívá v kvantitě, ale nakonec triumfují i nad jejich skrytými vůdci, což je několik málo zloduchů ještě supermanštějších než hrdinové.
Další charakteristické znaky Kulhánkova díla jsou spádný děj, černý až cynický humor koncentrovaný ve formě tzv. wisecracků („hlášek“ – knihy jsou vesměs vyprávěny v první osobě). Dalším typickým rysem je „Ten Druhý“, jakýsi vnitřní hlas hlavního hrdiny, mající však svou vlastní osobnost. Hrdina si s ním povídá, řeší své problémy a „Ten Druhý“ mu pomáhá přežít v nebezpečných situacích. Velmi propracované jsou detailní popisy vyspělé techniky (zejména zbraňové), s jejíž pomocí hrdina řeší různé problémy, a hojná naturalistická, i když odlehčená líčení násilí. Přestože se v jeho knihách vyskytují, ve formě vedlejšího příběhu, romantické zápletky (ve formě: hlavní hrdina – hlavní ženská postava), autor se vyhýbá bližšímu popisu jejich vztahu. A zcela se vyhýbá sexuálním scénám. Kulhánkovi hrdinové představují sice kladnou stranu konfliktu, ale jsou ztělesněním opaku čítankové ušlechtilosti a dopouštějí se i morálně pochybných skutků. Často o sobě pochybují, ale v napjatých situacích se chovají jako kladní hrdinové.
Kulhánkův styl bývá přirovnáván ke Quentinu Tarantinovi. Je často napodobován, ale zpravidla nepříliš zdařile (Martin Moudrý dokonce na internetu publikoval „3. díl“ Cesty krve a po jeho relativním úspěchu u Kulhánkových fanoušků vydal svou první knihu, jež byla recenzována dosti negativně). Doposud největšího čtenářského úspěchu dosáhl Miroslav Žamboch s románem Líheň (2 svazky 2004–5), ovšem zpracovává kulhánkovskou látku svým charakteristickým romantickým způsobem. Více na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Kulh%C3%A1nek_(spisovatel)
Neoficiální stránky a knihy na stažení: kulhanek.wz.cz