Z hlediska myšlenkového experimentu nad definicí času lze totiž odvodit i následující úvahu: “Proč je čas vnímán jako fyzikální veličina, a je to vůbec správně?” Jaká je tedy správná odpověď na kultovní “základní otázku života, vesmíru a vůbec”, když ne 42 ? (zdroj: Stopařův průvodce po Galaxii)
Berte tedy následující pojednání jako nezávaznou úvahu o existenci času, jeho přesnosti i subjektivní relativitě, o časových dilatacích a samozřejmě o jeho vlivu na objasňování různých jevů. Doufám, že máte dostatek času si článek přečíst, že nejste v časové tísni, a že vám čas během čtení rychle uteče. Je možné, že pokud budete muset číst některé pasáže dvakrát nebo dokonce hledat významy vám neznámých pojmů, tak se čas trochu povleče a nebo si prostě a jednoduše řeknete, že na toto teď opravdu nemáte čas. Takže si dáte nějaký časový odstup a možná najdete čas někdy jindy až ho budete mít víc. Nebo si řeknete: “K čertu s časem, to si přečtu, to mě zajímá”.
“Čas není veličina, ale jen elementární funkce typu IF – THEN / když – tak.”
Představíme-li si, že existuje výchozí a konečný stav nějakého děje (stavový popis systému), např. natočení květu slunečnice, které se mění vzhledem k poloze Slunce na obloze, pak je čas jen funkce přiřazení, kdy výchozímu stavu tj. natočení květu na východ přiřadíme polohu umístění Slunce na obloze na východě a konečnému stavu tj. natočení květu na západ, přiřadíme polohu umístění Slunce na obloze na západě. Výchozí a koncový stav těchto přiřazení nazveme čas, rozdíl těchto stavů, jejich změna, je pak z pohledu pozorovatele vnímána jako doba. Nicméně je to jen pouhé zdokumentování závislosti dvou stavů, které lze zjednodušeně formulovat do výroku: “Když je Slunce na východě, tak je květ natočen na východ, když je Slunce na západě, tak je květ natočen na západ”. Jde o jasnou funkční závislot mezi květem slunečnice a Sluncem, tedy o elementární funkci IF – THEN / když – tak. Natočení květu je přiřazena pozice Slunce tj. čas, změně stavu (natočení) květu je přiřazena změna stavu (pozice) Slunce tj. doba, která je však opět funkcí přiřazení, tentokrát funkcí přiřazení času. Výsledek pozorování tedy zní: Ke změně natočení květu z východu na západ, se přiřadila změna pozice Slunce, které se na obloze přemístilo z východu na západ. Květ se tedy od východu k západu otočí přesně za takovou dobu, než Slunce opíše po obloze dráhu od východu k západu…
#věda #technika
více na:
Zdroj: Ve vesmíru čas neexistuje – vesmír se časem neřídí, vesmíru je čas ukradený – Nevšední Svět