Bráška říkal, že se musím koukat, protože jsem holka. Že prý jestli jednou chci mít taky miminko, tak to musím vidět. Byla jsem zděšená. Dívali jsme se do ložnice skrz škvíru ve dveřích. Byla tam krev. Strašně moc krve.
Pan doktor vyšel ven a řekl: „Tak a je to, máte krásnou sestřičku!“, jenže já se na ni nedokázala podívat. Naštěstí mě bráška držel za ruku. Měl ji stejně zpocenou jako já. Vždycky jsme stejní. Jenže on nebrečel. Možná že nejsme stejní.
Myslím, že už si nikdy nebudu dávat panenku pod košilku a hrát si, že rodím.
…
#povidka