Z tohoto díla čiší profesionalita a naprostá vypsanost. Už od první stránky je zřejmé, že se autor snaží o co největší hodnověrnost a o žádný nesmysl, nedomyšlenost, ba ani o neštymující detail v knize nezakopneme.
Můžeme se tak usadit a pěkně si pomalejší tempo plíživé, trochu hrůzu nahánějící jízdy k nezadržitelné katastrofě užít.
Autor se nebrání tomu, že zápletka vlastně úplně originální není, že podobný nápad už byl zpracovaný mnohokrát předtím. Vlastně na to i přímo poukazuje a zajde až tak daleko, že prostřednictvím postav konkrétní díla cituje. Může si to dovolit, protože se přeci jen od těch ostatních v něčem liší, nad osobitostí jeho pojetí není pochyb.
Ano, jedná se o příběh o umělé inteligenci, která se vymkne kontrole. Jenže z trochu jiného pohledu, než který jsme mohli dosud vidět. Nečekejte žádné divoké sci-fi, autor se drží při zemi. Vlastně co drží při zemi tak, jak mu jen jeho narativ dovoluje. Zrod a nadvláda umělé inteligence jsou vystiženy reálně, jak by se skutečně mohly přihodit. Ne za sto let, klidně mnohem dřív. A přesně to je jádrem příběhu. Kdyby se tak stalo, jak by to probíhalo.
Jsem přesvědčen o tom, že by „stačilo“ dát vzniknout oné neuronové síti, jednomu jedinému programu, který by dokázal sám sebe měnit a upravovat na základě nasbíraných dat, a tato vize by se stala děsivým, ale pravděpodobným scénářem jeho vývoje.
Ano, jsem předpojatý, ano, mám rád výpočetní technologie. Ale toto není román pro geeky a IT nadšence. Je to především thriller, jehož kvality neleží ve zběsilém tempu událostí, ale v úrovni detailu, nápadu a autentičnosti postav. To celé je nám podáno v inteligentním a chytlavém balení.
Možná dokonce, že se autor držel až příliš zkrátka. Obávám se, že by taková inteligence měla ještě větší moc, než se jí v románu přiznává. S přístupem, jaký mají dobří hackeři – a měla by i ona – by možná dokázala rozpoutat válku, vyřadit elektrárny nebo přivést ke konci celou civilizaci. Ale díky tomu, že spisovatel těžiště na tento aspekt nepostavil, mohl o to více na jednotlivých postavách a osobnostech ukázat, jak by UI mohla využívat, našeptávat a nenápadně ovlivňovat, aniž by si toho byli lidé vědomi dřív, než bude pozdě.
Verdikt: Škoda, že se knihy od německých spisovatelů tolik nepřekládají. Něco mi říká, že se tento stane mým oblíbeným a že mi tři knihy přeložené – ze třiceti vydaných – stačit nebudou.
Souhlasíte? Jak se líbila kniha vám?