Ze začátku mě to opravdu bavilo a liboval jsem si, že jsem našel další z kvalitních scífek. Přesvědčilo mě o tom pár dobrých myšlenek a ucházející styl psaní.
Jenže čím déle jsem četl, tím to bylo horší. Místo aby se (když už, tak alespoň u hlavní postavy) charakter rozvíjel a postavu jsem postupně poznával, zůstala plochá a nezáživná.
Celkově se mohl autor víc snažit. Všimněte si například, kolik dialogů končí trojtečkou. Pohodlný způsob jak jej ukončit bez nutnosti ho domýšlet. Jenže na kvalitě je to potom znát.
Klesající tendence mi vadila čím dál víc, protože reálie, které autor nastínil, skrývaly veliký potenciál. Někdo jiný (lepší) by z něj dokázal vykouzlit neobyčejné dílo.
A na úplném konci jsem si říkal, jestli už si ze mě dotyčný nedělá srandu. Nejlepším způsobem, jak vymazat všem v okolí osobnosti, je používat množné číslo v běžných činnostech. Jako nějak takhle:
…při posledním střetu jsme ztratili 88 procent lidí…
…na zpáteční cestě jsme se bavili a četli si…
…byli jsme unavení… ale zadostiučinění jsme necítili…
Sice by někdo mohl namítnout, že vojáci, kteří byli celé roky vychovávání a byli jim vymazávány mozky, už ztratili svoji individualitu, ale já tomu prostě nevěřím. Podle mě to autor prostě odflákl.
Škoda!
Hodnocení: 3/5
Databazeknih.cz: https://www.databazeknih.cz/knihy/vecna-valka-vecna-valka-21804