Po jedné z minulých recenzí jsem obdržel pár nevraživých zpráv odsuzující můj údajně příliš negativní pohled věc, co si o sobě myslím a vůbec. Rád bych proto připomněl, že není povinné mé komentáře číst a už vůbec s nimi souhlasit.
UPOZORNĚNÍ: Text níže je subjektivním hodnocením. Mým cílem není záměrná zlovůle a hana autora, který si bez ohledu na výsledek dal s dílem práci. Nerad bych se dotkl spokojených čtenářů, sděluji pouze svůj upřímný názor. Respektujte jej prosím, jako já respektuji názory ostatních.
Začal bych s tím dobrým, protože to dlouhý výčet nebude.
Líbila se mi obálka.
Nyní k tomu ostatnímu. To, že by se spatterový žánr dal zařadit do brakové literatury, nebo že je psaný s jistou dávkou nadsázky, ještě neznamená, že nemusí být promyšlený. Ve skutečnosti by měl být přesný opak takového tvrzení předpokladem každé vydané knihy. V dokonalém světě, zdá se.
Postavy Organické oprátky jsou příliš ploché na to, aby měly opravdovou motivaci – což je nejhorší možná omluva pro nesmyslnost jejich jednání. Není nutné se tím zvlášť trápit, protože smysl nedává celý příběh, dějová linka, návazné děje a mnohdy ani jednotlivá spojení a obraty. Slova jsou skládána pouze na efekt. Nesmíte se ani na vteřinu zastavit a zamyslet, jinak zjistíte, jak moc jejich význam pokulhává.
Někdy není ani potřeba se výrazněji zamýšlet. Každého, kdo alespoň jednou zahlédl nejslavnější Einsteinovu rovnici, nebo navštívil základní školu, zarazí, jak může kyborgizovaný hrdina dobíjet energii svým vlastním pohybem.
Pokud jste naopak přemýšlet nuceni, je to bohužel na jiných místech, než bylo autorovým úmyslem. Například u věty „Jako by se ve sklepě vyloupla trhlina do sféry utrpení a její ostrost přetrhla dialog horního patra.“ jsem musel zapojit i ten poslední mozkový závit, abych se jádra pudla dobral.
Zatímco v jedné části knihy básní postava Artura o časech, kdy žila opravdová zvířata, jinde vesničané vesele chovají krávy a koně. Že se nacházíme na Zemi zpustošené válkou mi neuniklo, ale když sám autor neví, kdo a co ji přežilo nebo nepřežilo, jak si pak má udělat obrázek čtenář?
Tento svět je ovšem paradoxů plný. Máme tu pokročilé laboratoře, kybernetické vojáky s okamžitou regenerací, učitele, kteří nahrávají vědomosti žákům přímo do mozků, plazmové meče, extrahující z cizích organismů energii… ale přitom se v žádné z vesnic nenajde bagřík, takže je kopáč hrobů stále velmi lukrativní profesí.
Výsledný počin prostě není věrohodný, dobře napsaný a, což byl hlavní záměr tvůrce, ani zábavný.
Kdyby mi podobný rukopis předložil někdo blízký, řekl bych mu eufemisticky: Snaha dobrá, ale tohle ti nikdo nevydá. Piš dál. Naneštěstí se zřejmě mýlím. Možná jsem příliš náročný čtenář, ale já očekávám víc. Knihu jsem zakoupil na základě neskromného tvrzení, že mám tu čest s dalším spisovatelem hrdě stanoucím po boku Jiřího Kulhánka. Byl jsem podveden, protože takové umění mu nesahá ani k okoralé kůži na patách.
Tak mne napadá, jestli ti, kdož na zadní straně obalu dílo velebí, jej vůbec četli, zda se výrokem pouze chtěli zviditelnit, nebo za něj dokonce dostali zaplaceno.
Jedno jisté je. Kvalita pohlcená kvantitou hlášek za každou cenu není dobrá strategie. Škoda, námět nebyl tak špatný, aby z něj pár dalších revizí a hodin svědomité práce neudělalo něco čitelného. Takto mi nezbývá než varovat, ať si nadměrným čtením nesnížíte hodnotu IQ.
Hodnocení: 1/5
Verdikt: Velký špatný
DK: https://www.databazeknih.cz/knihy/organicka-opratka-424397