Recenze: Existence – David Brin

RECENZE OBSAHUJE SPOILERY (JAKO BY NA TOM ZÁLEŽELO)

Prostě ne. Ne, ne a ne.

Sám Hospodin ví, že jsem knize dal několik šancí, ale za půlku bych se bez psychické újmy nedostal. Už včera jsem si byl jistý, že knihu zavírám nadobro, když mi oko padlo na slova o tom, že autor psal román deset let… Dobře, říkám si, dám to ještě šanci, třeba mě navzdory špatnému vyprávění překvapí briliantní pointou…

Jenže k té jsem se nedostal a už vůbec nevěřím tomu, že by byla brilantní. Hned na další stránce jsem práskl vazbami k sobě a už se toho nedotknu ani v rukavicích. Nevím, jestli autor psal výhradně v přestupných letech, ale jinak si neumím vysvětlit, proč mu taková slátanina zabrala tolik času.

Největší problém knihy je totiž to, že je nedotažená a když se člověk na chvilku zastaví a začne přemýšlet, nelogičnosti a odfláknutosti začnou vyskakovat jedna po druhé. Jenže i když se myslet nesnaží, některé prostě nejdou nevnímat.

Prostě se nemohu zbavit dojmu, že tam autor práskal, co ho zrovna napadlo.

Malý příklad mého uvažování.

Hmm, píšu knihu o high tech společnosti v budoucnosti – dám tam robotická zvířata, která jsou jak účinnou zbraní, tak komunikčním prostředkem… jo to bude určitě cool… Jenže proč by někdo používal robotického hada? Kvůli jeho rychlosti? Nebo nenápadnosti při verbální komunikaci? V době, kdy má internet i smetáček s lopatičkou a zabít vás dokáže laser z družice by tohle řešení bylo jistě to pravé ořechové.

Další příklad: Vesmír je plný kosmických lodí, ale jeden z hlavních hrdinů (který pak spadne do oceánu) provozuje populární sport v hypermoderní stíhačce… na proudový pohon.

Nebo: Ve vzducholodi (z nějakého důvodu se v budoucnosti vodíkové vzducholdi používají) je zmíněno, že člen posádky použije laserový (nebo nějaký jiný) nůž, který může použít jen on. Pak tam autor přidal zajímavou větu (aby to bylo víc cool), že nůž nefunguje na otisk prstu, ale na základě jakési telepatie… cože? Stačí se nad tím na vteřinu zamyslet a zjistíme, že je to totální hovadina.

A pokud jsem vás nepřesvědčil a chtěli byste s mými závěry argumentovat, budiž. Problém je, že takových očividně nedomyšlených keců je na každé stránce několik.

A o názvech á la Harry Potter (Hrůzoden a další stovky paslov, díky kterým má dílo působit chytřeji) ani nemluvím.

Co tedy autor deset let psal? Mycelium od p. Kadlečkové je dobrá ukázka toho, jak má desetiletá práce na příběhu vypadat.

Jediné, co se mi na díle líbilo, byl nápad s překrýváním virtuální a běžné reality, a různých vrstev Virtu (nebo jak to autor nazýval). Tomu jedinému věřím, že by v budoucnosti mohlo existovat – až na to ovládání zubem.

Škoda… že tento nápad nedostal nějaký lepší autor.

Vždy se cítím tak trochu provinile, když nedokončím knihu, ale parafráze Stephena Kinga to vystihuje skvěle: Na světe je příliš dobrých knih na to, číst ty špatné.

Hodnocení: 2/5
Odkaz na Databazeknih: https://www.databazeknih.cz/knihy/existence-236762