Někdy v roce 1980 jsem si tak nějak logicky odvodil, že nic není všezahrnující, tedy i to, že náš vesmír musí být v něčem, čemu jsem tenkrát říkal metavesmír. Dnes se to označuje za multivesmír. Vytvořil jsem si takový axiom, že když se lidé miliardkrát přesvědčili, že cokoliv je vždy součástí většího celku, je pravděpodobnost toho, že vesmír je jen část většího celku takových 99,99999999%. Že ten větší vesmír nevidíme, neznamená, že neexistuje.
Zenon z Eleje to kdysi napsal zhruba takto: Vše, každé něco, je v prostoru. Je prostor něco? Je. Tak bude v prostoru.
Zároveň lze odvodit jiný axiom, že vše se skládá z částí. Stačí se rozhlédnout kolem. Pro vše, co známe, tento axiom platí. Jsou některé věci, u kterých to nemůžeme potvrdit, třeba elektron, ale ty jsou všechny na horizontu našeho poznání. Tedy to spíš je jen tak, že zatím tyto části neznáme.
Jasně z toho vidíme, že nejen že musí existovat multivesmír, ale že musí existovat i jeho části, tedy náš vesmír a další vesmíry, které se dnes nazývají paralelními vesmíry. Můžeme něco říci o vlastnostech těchto vesmírů? Jen stěží. Fyzika sem nedosáhne, jen spekulace ano. Můžeme se třeba dohadovat, že další vesmíry budou podobné tomu našemu? Není k tomu žádný důvod. A když uvážíme, jak se od sebe liší třeba stromy…. není možné najít dva zcela stejné, těžko uvažovat o stejných vesmírech. (To souvisí s dalším axiomem, že vše se od všeho liší.)
Ale částice jsou přece všechny stejné, ne? Ale jak to víme, když právě tam naše znalosti končí a může to být tak, že jen hlouběji nevidíme?…
#věda #technika
Zdroj: Existují paralelní vesmíry velmi podobné našemu? – Nevšední Svět