Úvod z jiného soudku
Také míváte pocit, že je jen otázka času, než vše půjde k čertu? Když jste konfrontováni s bezskrupulózním jednáním potentátů, s korupcí, neudržitelnou ekonomikou, drancováním životního prostředí či stále větší mocí, jež si uzurpuje jen pár stále větších firem? Také cítíte, že se řítíme k okraji propasti – když už ne ke konci světa – tak světa, jak jej známe?
Jestli nám předchozí rok něco ukázal, tak to, že se pandemie nevyskytuje jen v knihách s tématy zombie apokalypsy, ale že je logickým důsledkem přelidnění. Je proto jen otázka času, než nějaký jiný virus udeří znovu a silněji. Nebo to nebude virus, příroda, ani UFO, meteorit, nebo my sami, ale něco nám to rozhodně spočítá.
Žijeme v časech největší prosperity, nejdelšího období míru. Pokud by měl nestranný pozorovatel na základě historických dat odhadnout směr naší budoucnosti, nekonečný blahobyt by nám zřejmě nepředpověděl. Po růstu prostě vždycky následuje pád.
Tedy… to se mi novoroční přání nějak nepovedlo. Takže Vám přeji vše nejlepší, hodně úspěchů, zdraví a optimismu do roku nového i do let příštích! 🙂
Hon na lovce
Jenže už agent Smith prohlásil, že je lidstvo jako šířící se vir, choroba své planety. Právě těchto schopností rychle se množit a podmanit si všechno kolem sebe využila mimozemská rasa Enyánců v knize Hon na lovce. Zárodky lidských civilizací rozsévala po neobydlených planetách, nechávala na nich člověka expandovat, kolonizovat a budovat infrastrukturu, aby to udělal za ni. Jako mravenci, kteří od masa očistí lebku myslivci, pracovali lidé pro Enyánce, zadarmo. Nebo možná jen pro příležitost začít někde jinde a znovu.
Stejně tak Ramon Espejo, pro kterého byla z větší části neobydlená a neprozkoumaná planeta příležitostí k novému začátku. I když si moc nepolepšil. Opět neměl peníze, opět se ocitl na dně společnosti, nedařilo se mu v práci ani v osobním životě. Jeho snahy mu ovšem mařila i touha po alkoholu, vznětlivá povaha a nabubřelé ego.
Přesto se zase tak špatně neměl – dokud nezabil toho Europana. Pak se všechno podělalo a on musel vzít nohy na ramena, utéci před policií do divočiny. Tam narazil na mimozemskou loď a v ní na mimozemšťana, který rozhodně nebyl stejné rasy, jako Elyánci…
Recenze ostatních popisují román vesměs jako komorní psychologické drama a to jej podle mě docela vystihuje. Příběh zbytečně nevybočuje (ke škodě těch čtenářů, kteří by se rádi dozvěděli více o tajemstvích planety São Paulo, Elyánců a dalších vesmírných bytostí), omezuje se na pár postav a věnuje se hlavně jejich vývoji a hloubce. Um profi spisovatelů je rozhodně znát z každé věty – naservírují nám podmanivý příběh v celé své exotické kráse a dokonalosti.
POZOR, SPOILERY!
Když Ramon zjistí, že jej mimozemšťané naklonovali z článku prstu svého originálu a že člověk, kterého musí polapit, je on sám, čtenář získá krom vyraženého dechu pohled na příběh v novém rozměru. Napětí graduje. Právě část, kde se oba hrdinové setkají, mi dala nejvíce. Ramon není zrovna sympaťák roku a oblíbit si jej dá docela práci. Ale když se ocitne tváří v tvář sám sobě a spatří se z jiné perspektivy, dokáže prohlédnout, odhalit své chyby a odbourat vlastní lži. Zjistí, že to, co nenávidí na tom druhém nejvíce, vždycky nenáviděl i na sobě samém.
Každá (hlavní) postava v každé (dobré) knize musí projít přeměnou, ale myšlenka, že se střetne sama se sebou je (co se týče vývoje charakteru), geniální. Svérázný Ramon by se nikdy nezměnil, kdyby neměl možnost spatřit se s odstupem – a možná, že ani to by nestačilo. Jenže s každým nádechem a s každou odlišně prožitou zkušeností se z obou Ramonů stávali různí lidé. Starý Ramon zůstal arogantní, zatímco nový Ramon nevědomky těžil ze situace, ve které zná pravdu o klonech jen on. A to jsem ještě nezmínil spojení s Maneckem, který mu zprostředkoval takovou dávku empatie, jaké by normálně nebyl schopen.
Skvělý nápad, který by se dal pokazit mnoha způsoby. Martin a spol. to ale zvládli na výbornou. Možná vám v knize bude chybět širší popis souvislostí, některé pasáže vám mohou naopak připadat příliš popisné. Může vám nesednout odhalení pointy veprostřed knihy, pohoršit vás Ramonův slovník, ale nic z toho není samoúčelné a dodává dílu jedinečnou atmosféru.
Verdikt: Řemeslně dokonalé sci-fi ze staré školy nabídne příběh jistý v kramflecích, přesvědčivý v detailech a velký v nápadech.
P.S. Vždycky mě zajímalo jak vlastně funguje spolupráce dvou nebo tří autorů, a rozhovor na konci mi jednu z možností takové součinnosti objasnil. Příjemný bonus na konec.
Co vy? Dokážete odhadnout jaké chyby by vám vadily, kdybyste strávili čas s vaší vlastní kopií?