Nečekaně dobrá kniha.
Člověk by řekl, že téma invaze ufonů už zná na všechny způsoby a že ho nic nového nečeká… a zde by měl z části i pravdu. Ale to není to hlavní. I když se možná žádné geniálně promyšlené pointy nedočkáme, v knize to není cílem. V tomto příběhu prostě není potřeba, protože je dobrý tak, jak je.
Tím ovšem nechci naznačit, že by se vysvětlení dalo předpokládat nebo uhodnout. Otázky “Jak?” a “Proč?” se táhnou naskrz celým románem a po dvou třetinách se k nim přidává i “Kdo?”. Odpovědi jsou rovnoměrně dávkovány a nutí čtenáře hezky rychle otáčet stránky.
A přesto je, podle mého, tohle všechno až na druhé koleji. Je to tu proto, aby to zvýšilo napětí, vzbudilo zvědavost a udrželo čtenáře zaujatého. Toť “vše”.
Spisovatel, místo aby se soustředil na mimozemšťany, vnořil se spíše do psychologie postav.
A to je to hlavní, co z knihy vyzařuje a co jí dělá výjimečnou.
Utrpení a smrt blízkých a všech kolem, co to s vámi udělá a jak na to reagujete. Jak ztrácíte naději. Zoufalství přeživších tryská z každého slova a právě ten pocit, že hrdina nemá sebemenší šanci na výhru ve válce, kde bud zemře nebo ztratí svou lidskost, byl vystihnut naprosto bravurně. Chvílemi jsem měl až pocit, že snad čtu Remarquea.
Hodnocení: 5/5
Databazeknih: https://www.databazeknih.cz/knihy/pata-vlna-pata-vlna-163879