Recenze: Hrdinové – Joe Abercrombie

Recenze: Hrdinové – Joe Abercrombie

Blahořečící recenze čtenářů mě navnadily. Dlouho jsem se na Hrdiny těšil a tím víc, čím déle jsem je odkládal. Což se mi obecně nevyplácí. Po dlouhém očekávání zpravidla přichází zklamání, skvělý čtenářský zážitek naopak právě z titulů, od kterých bych to čekal nejméně.

(Hm, podlé té teorie bych možná měl zkusit Stmívání, třeba budu nadšený…)

V tomto případě katastrofa nenastala a ani nastat nemohla. Joe Abercrombie je známé jméno, má celou řadu fanoušků a já už dopředu tušil, do čeho jdu. Že bude jeho kniha vyčnívat nad běžným průměrem fantasy románů mi dosvědčila i kolegyně, která zahlédla obálku a se slovy “Jé, ty čteš Abercrombieho. Po kolikáté?” můj výběr schválila. S pocitem, že konečně doženu něco, o čem ostatní dávno vědí, jsem upustil pohled na první řádek a zvedl jej až na tom posledním.

Po technické stránce je práce dotažena k naprosté dokonalosti. Ač jsem ve svých kritikách zarputilým hnidopichem, zde jsem nenašel jedinou nelogičnost, chybu ortografickou, stylistickou, typografickou, terminologickou, ani překlep. Je radost hledět na profesionální práci, při jejíž konzumaci vás nevyruší jediná nedokonalost nebo neotráví záblesk skepse nad fungováním navržených mechanismů.
Ve skutečnosti bych tvrdil, že je Joevův styl psaní přímo podřízený touze po co nejvyšší realističnosti. Vše je maximálně uvěřitelné, i za cenu absence divokých akcí nebo šílených scén. Žádné popouštění uzdy fantasii, prostě jen bitva, do detailu vymyšlená. Díky ní ale zažijeme jak vypadá válka, bezútěšná realita boje, marnost zahozených životů a rozbité představy naivů, kteří chtěli slávu, ale dostali jen vstupenku do mlýnku na maso.

Rozmanitý styl psaní ještě vyvyšují překrásná přirovnání a odpovídající erudice autora. Zákonitě pak vznikají dobré postavy. I když jsem si na jména jako Rozseknutá noha nebo Velká voda chvíli nemohl zvyknout, oblíbil jsem si je a prožíval s nimi každý krok. Je snadné držet palce tomu, komu se zrovna díváte přes rameno, když pochopíte jeho touhy, motivace a obavy. I zde je věrohodnost na prvním místě a osudy charakterů se tak nestáčí podle přání autora nebo jich samotných, ale pouze podle interakce s těmi ostatními. Žádná postava není ani zlá ani dobrá, nepřítel se mění podle toho, na koho se právě díváte.

Takže ano, pěkně se to četlo. Za plný počet hvězd to ale není. Některé pasáže mne tak moc nebavily a nedržely v klinči napětí tak, jak by u díla s takovým rozsahem a tak jednoduchou zápletkou měly. Například dějová linka kaprála Tunnyho by mi nechyběla vůbec. Nic, co jsem už nečetl jinde, bych v knize také nenašel.
Drobná hluchá místa však vyrovnaly filosofické prvky, myšlenky na život, smrt a politiku, a hlavně tristní nekompetentnost prostoupená napříč celým příběhem. Přesně tak, jak by se to nejspíš ve skutečnosti stalo, kdyby se to stalo.

Celé vyprávění je o jedné bitvě, ale víc než o létající střeva v krvavém dešti jde podle mě o pohled na drsné vystřízlivění postav v reáliích zbytečného násilí. Možná se při čtení nebude tetelit blahem, ale modlit se za životy hrdinů a příhodný konec budete stejně. Myslím, že nic neprozradím, když napíšu, že příhodný konec kniha Hrdinové rozhodně má.

Hodnocení: 4/5
Verdikt: Hyperrealistický příběh bitvy s meči a štíty. Nic víc, nic míň.
DK: https://www.databazeknih.cz/knihy/hrdinove-63725

avatar
2000