Clona

Doba temna změnila svět k nepoznání.
Tam, kde kdysi tekly řeky, jsou teď vyschlá koryta. Tam, kde bujela civilizace, jsou teď města duchů.
Tam kde bylo nebe, je teď Clona.
Ano, svět už není, co býval. Jste-li slabí, morální, nebo nenosíte brýle s UV filtrem, nepřežijete to.
Ale to jsou všechno věci, které vás nezabijí hned.
Nemáte-li bojový výcvik, od malička nekráčíte cestou smrti a neznáte nic jiného, než boj o holý život, nepřežijete setkání se mnou.
A to tak dlouho rozhodně trvat nebude.

Ukázka:

Žánr: Akční / Sci-fi / Postapo

Oslava pomalu utichala, poslední opilci zvraceli do ohňů nebo usínali na ženských tělech.

 


Otec klečel v obývacím pokoji a dávil na koberec. Ani si nestihl sundat svářečské brýle na gumě. Vydával u toho tak hlasité zvuky, až jsem si myslel, že umírá. I když jsem ho nenáviděl, stejně jsem měl o něj strach. Sám jsem nevěděl proč a nesnášel se za to. Zvratky pleskaly o zem, měly stejnou barvu jako koberec, který jako by byl k tomu účelu přímo předurčen. Svezl se na zem a neobratně si stáhl brýle z hlavy. Měl žlutá bělma, ve světle svící vypadal jako Pekelný démon z knih, ze kterých jsme se učili. Maminka mě odstrčila a přiklekla k němu, aby mu podržela vlasy a otřela vousy od kousíčků houbového chleba, který upekla k snídani.

V takových situacích jsem se mohl bezpečně přiblížit, protože jsem věděl, že by neměl dostatek sil mě chytit a nařezat mi. Důvod k tomu nepotřeboval, jen jistou ruku. Byl to skvělý pocit, cítit se na chvíli silnější než on. Kdybych ho nakopl, svezl by se na zem a už by nevstal. Nebo by se po mě ohnal, ale byl jsem si jistý, že bych stihl uskočit. A kopnout ho znovu.

Maminka se ho snažila vytáhnout na starou pružinovou pohovku, zatímco na mě křičela, abych jí s ním pomohl. Neposlechl jsem, protože ona mě nikdy nepotrestala. Bylo mi jí líto, ale mohla si za to sama. Nakonec to vzdala a nechala bezvládného otce ležet na zemi. Jemu to bylo ostatně jedno. Dokud v ruce svíral hranatou láhev s hnědou pálenkou, bylo mu jedno všechno.

Dnes byl můj šťastný den. Dnes jela matka s ostatními ženami nakupovat do města a já mohl jet s nimi. Obyčejně jezdila jedna z mých starších sester, ale já se u otce zapřísahal, že je to jediné, co chci k narozeninám, a že zastanu dvakrát více práce u domu, než obyčejně. Rychleji už jsem pracovat nedokázal, proto jsem to vynahradil vytrvalostí a dřel celou noc až do rána. Vysmýčil jsem celý dům, v ledové vodě odplísnil a vypral peřiny, pomohl matce s běžnými pracemi, venku umyl všechna auta. Obzvlášť jsem si dal práci s otcovou dodávkou, na kterou jsem jinak nesměl ani sáhnout. Dokonce jsem zastal i práce, ke kterým mě obyčejně nepustili, jako třeba sušení cukrového keře a úklid pouštním liškám. Bylo jim potřeba vyčistit klece, vyměnit vodu a hlavně zkontrolovat, jestli si nepotrhaly pásky přes oči. Kdyby se moc dlouho dívaly k nebi, zešílely by. Tahle práce mi nevadila, rád jsem pozoroval ta roztomilá tělíčka s rezavou srstí a velkýma vyčnívajícíma ušima.

Udělal jsem tu chybu, že jsem ho vzbudil. Jenže jsem se nemohl dočkat. Podíval se na mě, jeho zamlžené oči mě s námahou zaměřily. Vstal, vzal mě kolem ramen v předstíraném přátelském gestu a pravil: „Že sem ti něco slíbil, si nevzpomínám. Ale nikam nepojedeš. To tě naučí, že pořádně makat se musí pořád, ne jenom když něco chceš. Navíc, kdyby ti prokletí neznabozi viděli, jaký je můj syn slaboch, nic by nám neprodali. Chraň Bůh, vždyť by to tu vzali útokem!” zasmál se. „Ne, ne, to i tvoje sestra má větší páru, než ty, to přece víš.”

Hodnocení a komentáře:

Average Rating: 5.0 out of 5 (2 votes)
5 stars
2
4 stars
0
3 stars
0
2 stars
0
1 star
0
Petr
T. Sekerka

Rád bych se zeptal kdy mohu čekat pokračování… Děkuji.

2 měsíci ago
Petr
T. Sekerka

Je to supr kniha, zajímavý příběh a supr myšlenka… Jen tak dál 😉

2 měsíci ago
Michal
T. Sekerka

Vynikající!!! Skvelá řežba.

2 měsíci ago

Příspěvek ke knize Clona.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *