Kontrola lidí může fungovat mnoha způsoby. Prvním a nejzjevnějším systémem dohledu a sledování jsou běžné kamery. V Číně je v současné době v provozu okolo 170 milionů kamer. Mnoho z nich dnes navíc podporuje pokročilé funkce jako rozpoznávání obličeje, odhad věku, etnicity nebo pohlaví člověka. To je velmi důležité, protože řada čínských měst má databázi všech svých obyvatel, včetně fotografie, která se ve spojení s rozsáhlou sítí chytrých kamer stává mocným nástrojem.
Na vlastní kůži si to vyzkoušel novinář BBC John Sudworth, kterému byla poskytnuta jedinečná možnost celý systém vidět v akci. Ve videu je tak vidět, jak je nejprve přidána jeho tvář do databáze a následně, když se John nachází poblíž centra města a jde na nádraží, je jeho osoba označena v systému jako podezřelá. Jen při přechodu přes most si všímá dvou kamer, které jeho obličej rozpoznají a potichu upozorní centrálu. Za sedm minut od počátku „pátrání“ už k němu na nádraží přistupují čtyři policisté a zadržují ho.
Tato konkrétní situace byla samozřejmě jednodušší než reálná, ale o schopnostech dnešních kamer a technologie rozpoznávání obličeje není pochyb. Zástupce firmy Dahua Technology vyrábějící tyto kamery se na videu holedbá, že spolu s využitím databáze tváří zvládnou sledovat pohyby konkrétního člověka po městě i týden zpátky. Dokážou k němu přiřadit jeho auto, ale i rodinné příslušníky. Při dostatečně velkém počtu kamer budou i vědět, s kým se často vídá, poznají jeho okruh známých. Policistka pak na videu zase ujišťuje, že občané se nemají čeho bát a že k datům konkrétního člověka přistupují, jen pokud je potřeba, jinak zůstávají nepoužita ve velké databázi. Dokonce i další z představitelů Dahua Technology ovšem ve videu přiznává, že představa, že je sledován každý jeho krok, je mu nepříjemná.
Ale rozsáhlé použití kamer není nic nového, a to nejen v Číně. Kamery jsou všudypřítomné i v západním světě. Stejně tak využívání technologií pro rozpoznávání obličeje je už současnou praxí, byť možná ne v takové míře jako v Číně. Například na letištích jsou tyto systémy standardem, a sledují nás na každém kroku, od parkoviště až po nástup do letadla. Povšimnou si dokonce třeba i toho, že neseme o zavazadlo méně než před chvílí.
Nedávno také vyšlo na povrch, že v USA existuje rozsáhlá databáze tváří téměř poloviny Američanů pod taktovkou FBI, přičemž zařazeni do ní jsou i lidé, kteří se v některých státech jen nechali vyfotit na řidičák. Rozsáhlá zpráva o odhalení přitom kritizuje, že přístup k databázi není podmíněn konkrétním podezřením a může být zneužívána například i pro identifikaci tváří protestujících.
Kamery však představují jen jeden z aspektů sledování, které dnešní technologie umožňují. Existuje i další, méně nápadný způsob, který je možná o to nebezpečnější. A jelikož nabízí výměnou za soukromí řadu výhod a nezpochybnitelné pohodlí, spousta lidí se stává jeho součástí i dobrovolně.
Pohodlí místo soukromí
Čína v posledních letech prochází velkým vývojem, zejména co se týče využívání technologií a internetu. Server Wired popisuje tyto změny na příkladu Lazaruse Liu, studenta, který se po třech letech vrací z pobytu ve Velké Británii zpět domů do Číny. S překvapením zde zjišťuje, že oproti době, kdy odešel, už zde nikdo nepoužívá hotovost. Všichni platí mobilními telefony, od mladých lidí v McDonald’s až po starší ženy na trhu se zeleninou. Zatímco u nás se velmi rozšířily platby bezhotovostními platebními kartami, v Číně jejich funkci zastupují aplikace do chytrých telefonů: WeChat společnosti Tencent a Alipay od firmy Alibaba.
#věda #technika
Pokračování článku na: