Napsal uživatel petrsimi dne Ne, 17/03/2013 – 20:40.
Psavci mají v hlavě spoustu představ, myšlenek, ti postiženější z nich často i celých světů, které utiskují jejich mozkové závity a nemohou ven. Potřebují se jich zbavit a jednou z možností je se z této choroby vypsat a sdílet svou prokletou imaginaci s ostatními. Existují psavci různých schopností a kvalita toho, co napíšou, závisí v zásadě na třech základních věcech.
- Jak moc zábavný, zajímavý a propracovaný je jejich vnitřní svět pro ostatní. Musí být přiměřeně konvenční – tisícistránkový román autisty popisující svůj pokus o komunikaci se stéblem trávy by vás asi nezaujal, i kdyby byl napsaný sebelépe. Samozřejmě i přiměřeně nekonvenční. Konvenčních stále stejných věcí najdete na policích desítky. Utěšeně jich přibývá a často jsou to velmi velmi tlusté svazky. Profesionálové své představy upravují do komerčně nejvýhodnějších podob.
- Jak dokonale psavec dokáže svůj svět přiblížit, zprostředkovat. Ani člověk skvěle ovládající všechny nuance jazyka nemá vyhráno, i když formulační schopností jsou podmínkou nutnou, nikoliv postačující. Existuje spousta řemeslných postupů a fint, které klasifikují a porovnávají literární kritikové. Jenomže vždy až po té, kdy je někdo jiný použil, aniž by obvykle měl jejich vzdělání.
- Na osobnosti hodnotitele. To je neoddiskutovatelné, protože nikomu se nelíbí všechno. Pokud existuje příběh, o kterém se prohlašuje, že se líbí všem, je perlou, základním kamenem, tvůrcem nového kánonu.. Na druhou stranu podobné opěvování může být často i tím, že je právě „in“ tvrdit, jo! To je super!
Na internetu a v nejrůznějších časopisech, jsem potkal spoustu mizerných, příšerných a strašných povídek, současně i manuály, jak psát ty dobré. Nesnažím se zde předložit manuál, spíše námět k úvaze, zda psát či nepsat a jak psát. Mám teď na mysli spíše kratší příběhy.
- Musíte vědět proč píšete. Motivace založená na ocenění ostatních či v x set korunovém honoráři je nedostačující. Důvod by neměl spočívat ve zjevování velkých zásadních pravd a vznešených idejích, ale v něčem neskonale obyčejnějším. Například: Tyhle písmenka mlátím do klávesnice, abyste všichni čubrněli, až se můj hrdina prodere příběhem na druhou stranu, abyste zírali se zadrženým dechem, báli se o vlastní srdce, mozek