Bylo mi deset let, když jsem zavraždil svou matku. Ten den se na mě rozčílila kvůli nějaké pitomosti, už ani pořádně nevím. Hrozně mě zmlátila a poslala do pokoje. V tu chvíli jsem ji nenáviděl. Nenáviděl tak, jak může nenávidět malé dítě, u kterého ještě tolik nefunguje svědomí a které je v tom okamžiku schopno hrůzných myšlenek. V noci se mi pak zdálo něco strašlivého. Něco, co si dodnes vyčítám. Zdálo se mi, že mám najednou velké tělo s obrovskýma rukama. Zdálo se mi, že těma obrovskýma rukama přicházím k matčině posteli a během pár okamžiků ji zardousím. Když jsem se ráno probudil, šel jsem k mámě do pokoje se s ní usmířit a zjistil jsem, že je mrtvá. Policie mi nebyla schopna vysvětlit, kdo to mohl udělat. Jediným podezřelým jsem byl já, ale při pitvě shledali, že takový tlak by desetileté dítě vyvinout nemohlo a podlitiny naznačovaly na pachatele s rukama většíma, než má běžný dospělý člověk. Já ale věděl, kdo je skutečný vrah….
#povidka