Hříchy pro šíleného korektora – slova, která potřebujeme

Čeština je velmi bohatá. Opravdu, to není prázdná fráze. Ve spoustě oblastí překypuje nádhernými termíny, které jí řada jiných jazyků může leda závidět.

Srovnejme třeba bezkrevné anglické brother-in-law, daughter-in-law či father-in-law s českým švagrem, snachou a tchánem.

Přijde mi hodně líto, že se mnoho krásných českých slovíček pomalu vytrácí z užívání. Jistě, jedná se o přirozený proces. Tak jak přijímáme působením okolních jazyků a s vývojem technologií slova nová (hardware, sextování, spektakulární apod.), se slova pojmenovávající jevy a předměty historické odebírají z našich úst definitivně jen na zašedlé stránky slovníků. Není třeba brečet – slova jako člunek, dukát nebo rapír nám po staletí dobře sloužily a teď už zkrátka zdobí ono obrazné jazykové muzeum. Jiná slova na sebe postupem času berou zcela nové významy, zatímco ty původní jsou zapomenuty. Ještě před sto lety by třeba větě „Dává kondice, ale má za to diety“ každý rozuměl, ale dnes už se „kondice“ i „diety“ používají v docela jiném významu.

Možná větší škoda je, že se někdy z jazyka vytrácí jeho pestrost tím, že zapomínáme synonyma. Dnes už většinou lidé jen onemocní, nebo se maximálně hodí marod, ale kdo dnes ještě řekne či napíše, že se rozstonal, že ochořel nebo že se roznemohl?

Ale to všechno je přirozený vývoj a já vím, že nemá smysl štkát, brečet, lkát, naříkat, plakat, bědovat, hořekovat ani ronit slzy (jde mi to, že?) u pomníku výrazů z dob minulých. Jádro mé úvahy má tvořit něco jiného: Čeština nám totiž sice ve své bohatosti nabízí pojmenování pro mnoho jevů a předmětů, s nimiž v běžném životě přicházíme do styku, jenže spousta takových pojmenování se ztrácí nejen z aktivní, ale už i z pasivní slovní zásoby především mladší generace. A přitom jde zhusta o výrazy, které nemají žádné jednoduché synonymum a používat je zkrátka musíme.

Abyste mi rozuměli: Nemám teď na mysli historismy (karavela, biga), které rozhodně v běžném životě nepotřebujeme, ani třeba archaismy (alebrž, šenkýř), k nimž máme plnohodnotné alternativy (protože, hospodský). Jde mi tu o slova, která občas potřebujeme v běžné řeči a nemáme k nim žádnou jinou variantu. Když je tedy lidé neznají, musí se uchýlit k opisování celou větou nebo použijí jiné slovo, které má ale ve skutečnosti zcela jiný význam.

Abychom jen neteoretizovali – níže uvádím seznam některých takových slov. Během přípravy tohoto článku jsem si mezi lidmi ve svém okolí zpracoval drobný průzkum toho, zda vůbec znají význam těchto slov. Můžete se otestovat také, význam slov uvádím na konci článku:

  • Bríza
  • Bytný/bytná
  • Dýnko
  • Choroš
  • Livrej
  • Mlází
  • Ponk
  • Prvotina
  • Remíz/remízek
  • Rozsocha
  • Struk
  • Střenka
  • Střída/střídka
  • Vernisáž
  • Výměnek

Jak jste uspěli? Věřte nebo ne, jevy a předměty popisované těmito výrazy jsou součástí života každého z nás (alespoň občas) a v podstatě neexistuje způsob, jak tato slova nahradit nějakým jednoslovným, přesným synonymem.

A proč že je tak důležité a užitečné takovou munici ve svém slovním zásobníku mít? Inu, uznejte sami: Přijde vám elegantnější říct „Já mám na chlebu nejradši takovou tu měkkou část pod kůrkou“, nebo „Já mám na chlebu nejradši střídu“? Co třeba tohle: „Ten les byl plný takových těch divných hub, co rostou vodorovně na kmenech stromů.“ Varianta „ten les byl plný chorošů“ mi přijde tak nějak praktičtější…

Jak jsem se už zmínil, lidé si z neznalosti někdy vypomáhají takovými „falešnými“ synonymy – když mluví o „dýnku“, použijí slovo „podšívka“ v domnění, že je to správně. Jenže ouha: Podšívka se týká pouze oděvů, zatímco dýnka nacházíme u pokrývek hlavy. Stejně tak „pronajimatel“ rozhodně není totéž co „bytná“. A nemyslete si, že „bytná“ je historismus z předminulého století, vždyť zvláště v univerzitních městech si pořád spousta studentů nepronajímá celé byty, ale jen místnosti. Podobně prosím nezaměňovat střenku s jílcem – první používáme u kuchyňského nádobí, to druhé u zbraní.

Stejně tak „ponk“ – jak byste takové slůvko nahradili? Pracovní stůl? Jenomže pracovní stůl mám i já v kanceláři (zrovna u něj sedím, když píšu tyto řádky), zatímco ponk se rozhodně pracovní plochy s monitorem a klávesnicí netýká.

A tak bychom mohli pokračovat. Jsou

Zdroj: Hříchy pro šíleného korektora – slova, která potřebujeme

avatar
2000